Osteoporóza je snížení kostní hmoty se snížením pevnosti, tedy jde „o syndrom s patologicky sníženou mineralizací kosti, s porušenou mikrostrukturou a se sklonem ke zlomeninám“
( na obrázku rozdíl zdravé kosti vlevo a porotické kosti vpravo -ztenčení až přerušení trámců)
Osteoporóza (OP) je dnes považována za epidemiologicky významnou chorobu, jež kromě osobních zdravotních
problémů se snížením kvality života působí i problémy sociální a ekonomické.
Příčina
Dnes je prokázáno, že kostní hmota narůstá zhruba do věku 25 až 30 let, poté nastává určité různě dlouhé
plató a pak nastává pokles. U žen se později, po menopauze, tento úbytek urychluje a asi u 20 procent
postmenopauzálních žen se rozvíjí OP.
Zvýšený úbytek u postmenopauzálních žen je způsoben výpadkem hormonů -estrogenů, které mají průkazně ochranný
vliv na kost. To také podmiňuje terapeutický účinek hormonální substituce při léčbě postmenopauzální OP.
Kostní obrat je ovšem ovlivněn mnoha dalšími faktory, k nimž patří nedostatek vápníku v potravě, nedostatek
D vitaminu, nebo jejich špatné vstřebávání např. při onemocnění žalukdu a střev , hormony jako
parathormon, aktivní metabolity vitaminu D a kalcitonin. Hlavním účinkem aktivních metabolitů vitaminu D je
podpora střevního vstřebání vápníku. Z dalších hormonů se uplatňují sexuální hormony (účinněji estrogeny než
testosteron) a růstový hormon. Zvýšené odbourávání kosti působí glukokortikoidy a hormony štítné žlázy
při jejích poruchách.
Ze zevních vlivů mají vliv kromě shora uvedených (vápník, vitamin D, tělesná zátěž a kouření) i alkoholismus,
různé toxické vlivy a patologické stavy (jaterní, ledvinové, střevní, endokrinní, revmatické, aj.).
Rizikové faktory :
Ženské pohlaví (ženy trpí osteoporózou častěji než muži)
Zvýšená činnost štítné žlázy
Užívání některých léků ( zejména dlouhodobé užívání kortikoidů)
Vysoký příjem fosfátů ( např. v limonádách – Cola apod.)
Vysoký příjem kofeinu
Nízký příjem vápníku
Křehčí tělesná stavba a nižší tělesná váha
Kouření
Nadměrné pití alkoholu
Nedostatek tělesné aktivity
Výskyt osteoporózy u přímých příbuzných ( matka, babička)
Vyšší věk
Období po menopauze ( včetně chirurgicky navozené)
Bezdětnost u žen
Rizika ze statistik:
každé třetí ženě a každému šestému muži hrozí některá z osteoporotických zlomenin!
do svých 65 let utrpí jednu nebo více osteoporotických zlomenin každá pátá žena!
osteoporózu má České republice pravděpodobně přes 1 milion obyvatel !
téměř 90% zlomenin krčku stehenní kosti je v souvislosti s osteoporózou
úmrtnost při zlomenině krčku stehenní kosti byla v roce 2000 v ČR asi 6,5%!
léčba osteoporózy a jejich následků stojí v České republice ročně kolem 500 milionů Kč!!!
celosvětově OP progreduje a počet zlomenin narůstá. Celosvětově léčba stojí asi 8 miliard USD a předpokládá se nárůst až na 125 mld. USD !!!
Osteoporóza je onemocnění, které dlouho nebolí ani nepřekáží (proto ze označuje jako „tichý nepřítel“) .
Prvním projevem OP bývají bohužel až zlomeniny obratlů nebo jiných kostí. S postupující OP jsou
kosti slabší a křehčí, tedy náchylnější ke zlomeninám, které pak vznikají i při malém násilí, zakopnutí,
doskočení, uklouznutí apod. Zlomeniny v oblasti páteře vedou ke zborcení obratlů, dochází k zakulacení
páteře a snížení tělesné výšky. Častější jsou zlomeniny předloktí ( a déle se hojí), velmi významné
i nebezpečné jsou zlomeniny krčku stehenní kosti – většinou se musí operovat , což je zvláště ve
vyšším věku rizikový zákrok, často upoutá dlouhodobě na lůžko s rizikem infekcí, proleženin apod,,
často je pak nutná denní péče rodiny nebo další sociální péče.
Diagnostika
Diagnóza OP spočívá v klinickém vyšetření, v kostní denzitometrii, ve stanovení markerů kostní tvorby a
resorpce a případně i ve vyšetření histomorfometrickém.
Nejvýznamnějším pokrokem bylo zavedení denzitometrického vyšetření ( měření kostní hustoty), zejména pomocí
denzitometru o dvojí energetické hladině. Pomocí této přesné metody lze zjistit i malý úbytek kostního
minerálu a odlišit OP od menšího stupně demineralizace - osteopenie - nebo od normálního stavu. Lze takto i
monitorovat účinek léčby, podobně jako pomocí markerů kostní přestavby. Vhodnou skríningovou metodou je i
ultrasonografie, jež má určitou výpovědní hodnotu i pro posouzení strukturálních změn kosti, je levná a
dostupná.
Léčba
Léčba OP spočívá jednak v základním dodržování léčebných pravidel (dostatek vápníku, vitaminu D, přiměřený
pohyb, omezení či vyloučení toxických vlivů a v léčbě chorobných stavů jako příčin sekundární OP).
Prevence
Prevence OP začíná vlastně již v dětském a adolescentním věku. Zjednodušeně řečeno, spočívá ve správné
výživě s dostatkem vápníku a vitamínu D, s nízkým obsahem soli, fosfátů a kofeinu a v pohybu na čerstvém
vzduchu. To je tzv. primární prevence osteoporózy. Jde o to, abychom si v průběhu života vybudovali dostatečně kvalitní kosti. Maxina dosahujeme asi do 30. roku věku (pak se již kvalita kosti postupně zhoršuje)
K doporučovaným potravinám patří např.
nízkotučné mléko a jogurty
tvarohy, tvrdé sýry (ne tavené sýry)
ryby
džusy z citrusových plodů
listová zelenina, atd.
Prevence ale má smysl i u pacientů s již diagnostikovanou OP. Musíme zabránit rozvoji onemocnění a tím předcházet možným komplikacím, jako jsou bolesti, omezení hybnosti a hlavně zlomeniny. To je tzv. sekundární prevence.
Léky OP lze rozdělit na ty, které tlumí odbourávání kosti (osteoresorpci) a ty, které podporují tvorbu kosti.
Z antiresorpčních léků se nejčastěji používá hormonální substituční léčba (HST- estrogeny ), látky typu SERM
(selektivní modulátory estrogenových receptorů), které příznivě ovlivňují receptory estrogenů v kosti a mají
ochranný vliv na tkáň prsu a nepůsobí nepříznivě na endometrium. Používání těchto léků je podmíněno kontrolami
gynekologickými (včetně mamografie).
Výběr určitého typu léku (nebo kombinace léků) není samozřejmě náhodný a má určitá stanovená pravidla. Ta
ovšem nejsou neměnná a jejich použití určuje lékař podle způsobu jejich účinku ve vztahu ke stavu pacienta, k
internímu a gynekologickému vyšetření.
Hlavním cílem léčby je ovšem prevence zlomenin. Léčba moderními antiresorpčními léky je dlouhodobá a finančně
náročná. Proto je nutno posuzovat indikaci k léčbě vždy velmi uvážlivě.
Pokud v naší stravě není dostatečné množství vápníku a D vitamínu ( vzhledem ke stravovacím
zvyklostem, úpravou potravin i dalším faktorům není), je vhodné tyto nedostatky suplementovat – nahradit
léky i potravními doplňky. Pří výběhu preparátu je třeba si uvědomit, že různé látky dokáže
organismus různě využít. U vápníku se lépe vtřebávají citráty než uhličitany vápníku, pro správné
vstřebávání je nutná přítomnost D vitamínu ve střevě, hořčík usnadňuje vstřebávání vápníku
( ale v buňce je antagonistou). Sám preferuji doplňky vápníku v chelátové formě nebo s obsahem
fytofaktorů